Byznys Kultura

Pravidla života Hynek Kmoníček Diplomat života

Hynek Kmoníček, český diplomat, kdysi profesionální hudebník, dnes příležitostný komentátor, novinář, filmový kritik, sociální demokrat a majitel pozoruhodné sbírky vodních dýmek a pálivých omáček z celého světa.

Jeden z těch lidí, kterým jeden život nestačí. Ve svých 53 letech už byl naším velvyslancem ve 13 zemích, velvyslancem v Indii nebo v Austrálii, stálým představitelem ČR v OSN v New Yorku – a tam se nakonec také usadil nastálo. Teď zrovna ředitel zahraničního odboru kanceláře prezidenta a jeho soused v Lumbeho zahradách, prý „aby měl vůbec nějakou českou adresu“.

Za dvě desetiletí v české diplomacii Hynek Kmoníček už dělal skoro všechno, dvakrát i náměstka ministra, ale stejně říká, že nejvíc ho těší, když z diplomatické škatulky může na chvíli někam pryč. Učil na univerzitách od USA po Indii, ale nejvíc si váží toho, že po něm pojmenovali brouka. Jmenuje se květokras kmoníčkův a jméno dostal od českého entomologa, kterého Kmoníček dodnes nevysvětleným způsobem dostal z indického vězení zpět do jižních Čech. „Je to maličké, zelené a žere to jenom kůru jednoho typu túje v severním Sečuánu v Číně,“ říká.

Je to člověk, který neposedí a nesnáší nudu. Možná poslední, koho byste typovali na jednoho z nejvyšších úředníků posledních dvou desetiletí v téhle zemi. Ve stálém pohybu mezi New Yorkem a Prahou projel přes 180 zemí světa ze 194 existujících.

Možná i proto říká, že ho málo co překvapí, že emoce jsou nemoce a že si nejvíc odpočine, když vaří. A že vaří dobře, vám potvrdí pražský diplomatický sbor – gurmáni se u něj scházejí na jídlo pravidelně. Možná je ale táhne i jeho exotická partnerka Indira Gumarova, americká Tatarka narozená v Taškentu, která naopak nevaří vůbec. Však také nemusí a zbývá jí čas na zkoumání toho, čím jsou Češi jiní než ostatní národy.

Takže až půjdete přes Hradčany někde z Nového Světa kolem prezidentské rezidence a budete mít pocit, že ze zahrad něco voní a stoupá tam dým, můžete se být skoro jistí, že to jenom Kmoníček vaří, několik excelencí tam dýmá z vodních dýmek a třeba zahlédnete i jeho Indiru, jak chytá prezidentova psa. Ten ještě v kotlíku neskončil. Pochopitelně. Jejich je šťastný domov.

Dobrý život je ten, který je tak blízký tomu, který jste chtěli v rámci možného mít, že vám nevadí v pocitu štěstí. A štěstí je být v míru sám se sebou. Jenom tak člověk sám sebou neotravuje ty okolo.

Buddha, Mojžíš, Mohamed, Nietzsche jako vliv? To je divný výběr lidí. Buddha je určitě správně, protože učí uměřenosti. Mojžíš mě nikdy nechytal, prostě byl na počátku monotheismu a já jsem jiný cestovatel. Mohamed je taková záhada pouště a minimalismu. A Nietzsche udělal dost proto, aby se nakonec zbláznil.

Já jsem asi strašně eklektický. Čtu hodně, ale možná pečlivěji vybírám, co číst nebudu, než to, co na sebe nechám působit. U textů, dokonce i u diplomatických analýz v práci, je důležitý autor. Může vás dožírat, provokovat, těšit, ale nesmí vás nudit. Proto se těším i na to, co vymysleli lidé, kteří mě třeba vůbec nemusí, a vyhýbám se, jak to jde, nudným lidem a jejich nudným textům. Mám v práci pár favoritů, u kterých se musím přemáhat k přečtení alespoň sumáře jejich desetistránkové šifry, protože je to zabitých 10 vteřin života, které mi nevrátí, a mě nuda v lidech unavuje.

Aby se člověk naučil dobře mluvit, musí hlavně včas a hodně číst. Mozek je zase jenom sval a odpovídá na trénování. Knihy zvětšují slovní zásobu a velikost stavebních kamínků, ze kterých můžete automaticky vybírat, strašně rozšiřuje vaše možnosti. Nakonec je ale tajemství dobrého vypravěče hlavně schopnost uvědoměle poslouchat.

Když sami na sobě cítíte, kde u příhody ztrácíte zájem, kde je vedlejší příhoda navíc, kde by pauza zesílila to, co přijde potom… Naučí vás to tyhle chyby nedělat.

Umění je pro toho, kdo má dost nakoukáno, načteno a nažito, aby k němu obraz, kniha nebo hudba začala opravdu mluvit. Dokud to tam nevidíte, je to nudné, mlčenlivé cosi. To je jako s vínem nebo jídlem.

Dokud si to neodpijete a neodjíte, tak to vlastně vůbec nemáte šanci v puse cítit a všichni ti vinní kritici a popisovači správné chuti olivy vám přijdou strašně směšní. A pak jednoho dne něco polknete a ono je to tam. Najednou cítíte ve víně borůvku a v omáčce texturu.

Největší potěšení mám z toho, když něco píšu a najednou se objeví úplně nová myšlenka, která nikde před tím nebyla, a ona vás vezme za ruku a dovede v textu třeba i k věcem, o kterých jste takhle před tím nikdy nepřemýšleli. To je ten pocit stvoření, kdy se úplně ztratíte v materiálu. Těžko se to popisuje, to si asi musíte zažít.

Uspět v zaměstnání znamená nelitovat času a energie a nepřemýšlet, že ho ztrácíte a co budete dělat po práci a už aby to přišlo. Prostě vás zaměstnání musí bavit, nebo je to fakt utrpení. To nejvzácnější na světě je čas, a když to jen trochu jde, neměli bychom ho utrácet jen tak.

Na druhé straně jsou zaměstnání, kde tohle dosáhnout asi nejde. Třeba hlídač výtahu, liftboy. U těch mě vždycky v Americe napadá, co jim asi celý den běží hlavou.

Donald Trump je klasický produkt marketingu. Paradoxně podobně jako Barack Obama. Když publikum chtělo vypulírovaný příklad politické korektnosti, tedy dokonalou řeč, která nikoho neurazí, nadchne formou a pak se mnoho nestane, byl Obama v kursu jako vrcholný příklad tohoto druhu politického umění. Pak se publikum unavilo a teď volá po něčem brutálnějším. To je jak v české architektuře, když se po funkcionalismu najednou objeví brutalismus.

Čaj nebo káva? V Čechách čaj, protože je na trhu výběr srovnatelný se světovou špičkou. Dokonce lepší než třeba v Indii nebo na Srí Lance samotné. Káva je do velké míry záležitostí pražení a v Čechách prostě není v každém městečku, kam už dorazila čajovna, také pražírna kávy s 30 druhy kávy.

As CNN reporter once said then, regarding GOP response to these wonderful, though unfulfilled ideas of Obama:

“To come up at this moment in history with a stale, government-is-the-problem, we can’t trust the federal government—it’s just a disaster for the Republican Party.…in a moment when only the federal government is big enough to actually do stuff—to just ignore all that, and just say ‘government is a problem, corruption, earmarks, wasteful spending,’ it’s just a form of nihilism. It’s just not where the country is. It’s not where the future of the country is.”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.